NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tři týpci z Bordeaux na sebe upozornili již v roce 2011, kdy svou debutovou deskou rozčeřili vody fousatých dřevorubeckých skupin. Album „Mars Red Sky“ tehdy vybočovalo z řady jak zvukem, tak i tím jak kombinovalo průzračně čisté vokály a nehorázně zbustrovaný a nafuzzený instrumentální stroj. Po několika EP a splitech je tu trio tento rok s nahrávkou, kterou zaštítili samotní Listenable records, tedy stejný label, jež vytáhnul GOJIRU nebo GOROD. A ačkoliv je styl MARS RED SKY na hony vzdálem výše jmenovaným, jsem si jist, že je to od Listenable sázka na tu správnou kartu.
MARS RED SKY už od počátku velmi zajímavým způsobem kombinují psychedelii, to nejšpinavější stonerové podloží a velkou dávku hípísáctví. Nad chlupatými těžkými stěnami z kytar létá melodický vokál, který je ryzí esencí přelomu šedesátek a sedmdesátek. Nějakým magickým způsobem tato nesourodá kombinace v jejich podání velmi dobře funguje. Základnu téměř vždy vytváří kolovrátkovité hrubé riffování, ze kterého občas vyjede kytara do sólového tažení a následně tu silné melodie mezi tím nejšpinavějším kytarovým zvukem drží sympaticky uhlazený melodický zpěv. Protiklady se přece přitahují. MARS RED SKY díky tomuto spojení chytají retro náboj, který je neuvěřitelně cool a sexy. Zdá se mi, že ryzí instrumentálka „Arcadia“ na albu pak lehce ztrácí, díky tomu, že zde tento základní princip kapely zde chybí.
Vřele k pozornosti doporučuji nejen LP „Stranted in Arcadia“ ale i ředchozí EP „Be My Guide“, které sice nemá zvukovou brilianci aktuálního alba, ale skladby mají více půvabu – pokud toto slovo lze použít v souvislosti s psychedelickým stoner rockem.
Přidávám dva odkazy na materiál z debutového alba:
8 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.